Obecní symboly - znak a vlajka
Návrh znaku a vlajky pro obec Zalužany (okres Příbram)
Úvodem je vhodné zmínit, že dle základních heraldických pravidel se v každém znaku používají i popisují tzv. tinktury, tj. kovy (zlato a stříbro, zobrazované v praxi žlutě a bíle) a barvy (červená, modrá, zelená, černá), výjimečně (odůvodněně) i doplňková tzv. přirozená barva (např. hnědá u kmene stromu, nebo srsti některých zvířat atd.). Přičemž platí poměrně striktní podmínka o (kontrastním a střídavém) kladení „kovů na barvy“ nebo „barev na kovy“ (čili kovových figur v barevných polích štítu nebo naopak barevných figur v kovových polích štítu). Heraldické figury dělíme na tzv. heroldské (tj. geometrické, pole štítu členící) a obecné (tj. všeobecně známé), vždy ale náležitě (pouze dvourozměrně) stylizované. Stranově (vpravo, vlevo) se znak odborně blasonuje (tj. terminologicky přesně slovně popisuje) jen z pohledu štítonoše (jeho pravé ruky), nikoliv pozorovatele štítu, proto (zdánlivě) obráceně, pokud není osově souměrný, jako v tomto případě. Kresba znaku i vlajky se může v průběhu času (desetiletí i staletí) měnit a mírně autorsky odlišovat (nejde o logotyp či chráněný průmyslový vzor a značku), ale právě popisem v dekretu předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky závazně definovaná podstata zůstává (všechny uvedené tinktury a figury v dané kompozici štítu znaku i listu vlajky či praporu) a musí být takto přesně a důsledně vždy (nyní i v budoucnu) dodržena. Ikonografický význam navrženého obecního znaku je zřejmý. Název obce souvisí s „luhem“ čili svěží zelenou lučinou a listnatým porostem, proto je štít celý zelený, tj. v barvě naděje a obnovy, venkovské krajiny (lesů, luk a polí) i rekreace. Heroldská (tj. geometrická) figura modrého, stříbrně čili bíle lemovaného, vlnitého břevna (tj. vodorovného pruhu) v barvě vody a vodní pěny, připomíná zdejší četné vodoteče i rybníčky, typické pro lužní krajinu s mokřady. Obecné figury tří zlatých čili žlutých listnatých stromů vyjadřují již zmíněnou vegetaci lužního lesa (ve vztahu k názvu obce) a svým počtem symbolizují tři etapy. Prehistorické počátky zdejšího osídlení, uplynulá staletí středověké existence vsi, ale i budoucnost, proto je prostřední strom menší (tj. mladší). Obecná figura zlatého čili žlutého vozového kola se čtyřmi rameny pochází z rodového erbu Koců z Dobrše, bývalé vrchnosti, která se zasloužila o přestavbu zpustlé tvrze na zámek, výraznou dominantu a památku Zalužan. Kolo s rameny ve tvaru kříže zároveň evokují hostii, která je jedním z atributů sv. Karla Boromejského, patrona místního kostela i celé obce. Znak tak tvoří (nepřímá) tzv. heraldická mluvící znamení, tedy název obce vyjádřený symbolikou, ve smyslu známé latinské sentence „nomen omen“ čili „jméno znamení“ a blason (tj. odborný heraldický slovní popis, podle kterého je každý zkušený heraldik schopný znak správně nakreslit, aniž by nutně musel vidět prvotní předlohu) proto může znít takto: V zeleném štítě modré, stříbrně lemované vlnité břevno, provázené nahoře třemi listnatými stromy, prostředním menším, dole čtyřramenným vozovým kolem, vše zlaté. Návrh (na stožár vztyčované) obecní vlajky nebo praporu (pevně spojovaného s žerdí) opakuje všechny výše popsané tinktury a figury jejich převedením ze (svislého) štítu znaku do (vodorovně) obdélníkového listu vlajky (praporu) o stranovém poměru šířky k délce 2:3 (daném státní vlajkou České republiky), bez zbytných černých kontur (linek), typických u znaku. Vlnité lemované břevno je logicky jen v podobě vodorovných pruhů, neboť efekt vlnění zajistí přirozené vlání ve větru. Vzájemný poměr pěti vodorovných pruhů, zeleného (se stromy), bílého, modrého, bílého a zeleného (s kolem) je 10:1:2:1:10. Jedná se o tzv. heraldicko-vexilologickou vlajku (prapor), opakující znakové figury, jejíž výhodou je (právě díky znakovým figurám) její nezaměnitelnost a snadná identifikovatelnou i laikem. V případě popisu vlajky (praporu) se ale, na rozdíl od blasonu znaku, nikdy nemluví o zlaté a stříbrné tinktuře kovu, tak jako na hmotově pevném štítě (kde se plátkový kov dříve skutečně používal), ale vždy žluté a bílé barvě (vlající) tkaniny, z níž se vyrábí. V Brně a Bystřici nad Pernštejnem dne 20. 4. 2020 PhDr. Zdeněk Kubík
